Být slepý je pro nás co vidí něco naprosto nepředstavitelného. Pro nás by skončil celý život, ovšem lidé, kterým zrak příliš dobře nefunguje, jdou dál a mnoho z nich si najde nové koníčky, popřípadě pokračuje v těch starých.
Stejně jako Stew Jones. Tento třiasedmdesát let starý muž se již od malička pohyboval okolo automobilů a právě automobil způsobil i to že oslepnul. Slepota jej však nepřipravila o chuť být stále se svými automobily a věnovat se svému největšímu koníčku. Tím je renovování starých dobrých Jaguárů.
Právě jejich renovace je to, co ho i v tak pokročilém věku stále drží na nohou a co ho naplňuje. Osobně se specializuje na Jaguár E-type a to na ty poslední v pořadí třetí série. Právě ty patří mezi jeho vyvolené šampiony.
Jeho lahůdkou jsou pak obzvláště zámořské speciály modelů 1973 a 1874, které zná do posledního šroubku. Samozřejmě, že na kompletní renovaci není sám, ale asistenci mu dělá hned několik mechaniků. Sám tvrdí, že auta, která staví, sice nevidí, ale cítí je. A naštěstí jej prozatím ani paměť nenechává na holičkách.
Dále Stew také tvrdí, že z automobilu vnímá všechny dojmy krom barvy. Může poslouchat běžící motor, slyší špatný válec, ojnici, nebo cokoliv jiného. Auto si vždy představuje ve své mysli. Samozřejmě se automobilů také dotýká, díky čemuž zná po hmatu automobil lépe než kdokoliv jiný. Vnímá každý svár, prohlubeň pór v laku i kontury. Nejvíce za tohoto muže však mluví jeho vozy, které pravidelně od severoamerického klubu Jaguárů pravidelně dostávají plný počet bodů, což se daří jen málo komu.