Okruhy F1 patří k těm nejmodernějším a nejlepším na světě. Ovšem v minulosti to nebyla vždy tak úplně pravda. Některé okruhy byly nudné, příliš náročné, či prostě nevyhovující. Na ty nejprapodivnější okruhy se dnes podíváme.
Pokud se zeptáte jezdce na to, zda má nějakou oblíbenou trať téměř vždy vám okamžitě odpoví. Většinou se však tyto odpovědi u jednotlivců odlišují. Pokud se však jezdců zeptají na neoblíbené tratě, také ihned vědí, jen se jejich odpovědi většinou shodují. A jinak to nemají ani jezdci F1.
Tím vůbec nejprapodivnějším okruhem, který se kdy v F1 objevil, byl okruh Avus. Jednalo se o část Berlínské dálnice A115, což dost jasně naznačuje, jaký byl profil této tratě. Dvě dlouhé rovinky zakončené vlásenkou. No žádná hitparáda. Formule 1 se zde jela pouze jednou a to v roce 1959 okruh však fungoval až do 90. let.
Velmi silnou kritiku však schytává i městský okruh v Ázerbajdžánském Baku. Především díky extrémně úzkým a klikatým uličkám, ale také prudkému střídání krátkých rovinek a pravotočivých zatáček ve zbytku celého kruhu.
F1 se však jezdila i na parkovišti hotelu. V Las Vegas v letech 81 a 82 se jela grand prix v areálu veleslavného Caesars Palace. Jednalo se však o velmi ošklivé místo, trať byla bez špetky fantazie a tak není divu, že se po ní nikomu příliš nestýská.
Mezi nepopulární tratě patří také městský okruh Montjuic v Barceloně, kde se efjednička jezdila hned 4 roky na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. V našem seznamu je především díky své brutální nebezpečnosti. Cílová rovinka u stadionu byla velmi rychlá a únikovou zónu byste zde nenašli.
A jako poslední si dáme přeci jen i slavné Monako. O jeho vyškrtnutí se mluvilo již mockrát, protože trať je nebezpečná, nemá pořádné zázemí ale tradice je tradice a tak zde s námi ještě nějaký ten čas bude. Sám Piquet o něm tvrdil, že připomíná jízdu na bicyklu v obývacím pokoji.